O lomu

Přírodní klenot 

Kurovický lom lze považovat za přírodní klenot, nacházející se v malé vzdálenosti mezi lokalitami Kurovic, Tlumačova, Machové, Míškovic a dálnice. I přesto, že se nachází nedaleko běžného městského hluku, si lom zachoval díky své vegetaci kouzlo divoké přírody, která vás uchvátí okamžitě po příchodu do areálu. Stromy se rozestoupí a uvítá vás vodní hladina, která vypadá jako kus vybroušeného diamantu. Její vápencové svahy i dno chrání průzračnou čistotu vody a magicky každého přitahuje k spočinutí či osvěžení. Voda je díky vápenci nabitá jeho léčivou a očistnou energií, je chladná, tichá a hluboká. Klid, který z ní vyzařuje, je možné vnímat i z klidného pohybu ryb, které tu v mnoha velikostech a hejnech plavou kolem břehů a v přítomnosti tichých návštěvníků se rády nechají obdivovat. V hloubce se náchází mimo těchto druhů i větší množství sumců, s kterými se však lze setkat pouze se speciální potapěčskou výbavou. Když se návštěvník chová tiše, poctí ho často návštěvnou jeden čí více krásných velkých Koikaprů, jejichž ladný pohyb pod hladinou přináší pocit klidu a míru.

Umístění a rozloha

Kurovický lom je přírodní památkou o rozloze 15,121 ha na severozápadním okraji Vizovické vrchoviny, 1,5 km jižně od obce Kurovice, západně od kóty Křemenná (315 m n. m.). Nadmořská výška tohoto území se pohybuje v rozmezí 260 – 269 m. Lokalita je situovaná na pomezí Hornomoravského úvalu a Hostýnských vrchů.  Je unikátní ekologickou lokalitou zejména z hlediska přítomnosti hranice mezi útvary jury a křídy. Ochrana se zde vztahuje také na chráněné druhy obojživelníků a plazů.

Zřízení přírodní památky

Přirodní památka byla zřízena Okresním úřadem Kroměříž ze dne 1. dubna 1999 na celkové výměře 15,5 ha v katastrálním území Kurovice na pozemcích Českomoravského cementu a. s. Účelem vyhlášení přírodní památky je ochrana geologické a paleontologické lokality mezinárodního významu a ochrana lokality s výskytem zvláště chráněných druhů obojživelníků a plazů.

Těžba vápence

Vápencové usazeniny kurovického bradla se začaly těžit před rokem 1840. Jako surovina se zde těžil jílovitý vápenec a slínovec světlešedé až nazelenalé barvy. Unikátní je přítomnost hranice jury a křídy. Lokalita je navíc pozoruhodná i jako naleziště fosilií, zejména „aptychů“. Aptychy jsou vápenaté destičky, které měly nejspíše funkci víčka uzavírajícího obývací komůrku prehistorických měkkýšů amonitů, při úplném zatažení živočicha do schránky. V posledních desetiletích před definitivním ukončením těžby už byly práce v lomu několikrát pozastaveny a následně znovu obnoveny. Od poloviny 80. let 20. století se dobývání horniny soustředilo do hlubší jámové etáže. V roce 1997 byla již těžba značně utlumena.

Ochrana přírody

Dříve odtěžené plochy v jihozápadní části byly již v minulosti zavezeny hlušinou a ponechány samovolnému vývoji. Dnes mají tyto partie charakter přechodné lesostepi. Na prudších svazích je suť, na které se postupně uchycuje vegetace. Rovné a méně strmé plochy jsou již zarostlé dřevinami, mezi kterými převažují akáty a břízy. Po odtěžení suroviny vznikla rozsáhlá prohlubeň, která se začala naplňovat velmi čistou průsakovou vodou. V menší míře bylo vznikající jezero napájeno i splachovými vodami z okolní krajiny. V roce 2002 byly ve vzdálenosti 20 – 50 m od jezera vyhloubeny 4 tůně, které měly zajistit zdárný vývoj larev obojživelníků, jenž byl v jezeře ohrožen vysazením okounů. Nejvýznamnější druhy obojživelníků jsou čolek velký, kuňka obecná, čolek obecný a ropucha zelená. Chráněnou rosničku zelenou lze často zastihnout i dál od vody. Z plazů jsou významné populace slepýše křehkého a ještěrky obecné, je možné zahlédnout i vyhřívající se užovku obojkovou. Množství úkrytů a potravy nalézají obojživelníci a plazi na upravených výsypkách a suťových polích, vznikajících rozpadem lomových stěn. Současně jsou hnízdním prostředím konipase bílého, rehka domácího a střízlíka obecného. Poměrně bohatá flóra území je tvořena převážně obecnými druhy této oblasti. Na složení flóry se podílejí jak rumištní společenstva jako je čekanka obecná, mrkev obecná, hadinec obecný, komonice bílá, komonice lékařská, tak i druhy luk, pastvin a travnatých mezí, mezi které patří kopretina bílá, řebíček obecný, kakost luční, štírovník růžkatý, chrpa luční, jetel luční, kozí brada východní, černohlávek obecný, zvonek rozkladitý a jiné. Významnými druhy otevřených ploch jsou vrba rozmarýnolistá a hořec křížatý. V podrostu lesa si můžeme všimnout zástupců lesních druhů jako křivatec žlutý, kokořík mnohokvětý, sasanka hajní, počátkem léta je možné nalézt vzácnou lilii zlatohlavou a kruštík polabský. Na okrajích cest v tomto období vykvétá sadec konopáč, na kterém je možno pozorovat najednou i více druhů motýlů, jako třeba otakárka fenyklového, otakárka ovocného, ohniváčka černočárného, či přástevníka kostivalového. Zatím nepříliš prozkoumanou skupinou živočichů je hmyz. Vyskytují se zde svižníci, májka obecná, poměrně vzácný střevlíček lunoskvrnný a na starých vrbách jívách žijící vzácný krasec Scintilatrix dives. Pozoruhodný je hojný výskyt sarančat modrokřídlých, která se vyskytují jen v nejteplejších oblastech České republiky. V roce 2005 byla lokalita Kurovický lom zařazena jako evropský významná lokalita do evropského seznamu soustavy Natura 2000.